Káhiřané nazývají své město Umm ad-Dunjá — matka světa — a po jediném dni tu pochopíte, odkud se ta sebejistota bere. Žádné jiné město nevrší staletí tak ledabyle: faraonský obelisk na jednom rohu, fátimovský minaret na dalším, fasáda z Belle Époque, která se drolí nad pultem s košarí. Velká Káhira čítá na dvacet milionů lidí a vypadá to, jako by všichni byli zrovna naráz na náměstí Tahrír. Trik spočívá v tom přestat s tou hustotou bojovat a začít ji číst čtvrť po čtvrti.

Islámská Káhira je středověké jádro a ulice al-Muizz je páteří, po níž ji procházíte — reflektory osvětlený koridor mešit, sabílů a madras, který ústí do Chán al-Chalílí, bazaru kotlářů, jenž obchoduje už od 14. století. Na jihu leží Koptská Káhira, kde Visutý kostel spočívá nad římskou bránou a křesťanský Egypt si tu udržuje svou nejstarší adresu. Hlavní lákadlo se však přesunulo na okraj pouště: Velké egyptské muzeum dnes ukazuje Tutanchamonův kompletní poklad na dohled od gízských pyramid a nahradilo tak vybledlý karmínový sál na Tahríru coby nepřehlédnutelný cíl města.

Když přijde večer, město změkne. Vystoupejte na Káhirskou věž ve tvaru lotosu na ostrově Gezíra za definitivní vyhlídkou v úhlu 360°, nebo se oddejte starší rozkoši — feluce křižující za soumraku Nil, zatímco se ze střech ze tisíce směrů naráz valí volání k modlitbě.